TJ Slavoj Syrovátka, z.s.

Tluka – Hruban, Fikr, Jarkovský, J. Pleskot– Mrštík (20´ Slonek), Pavlis, Tužil, Vodička – D. Pleskot (65´ Kuric), Čihák
Gól: 5´ Lukáš Tužil (1:0)
Rozhodčí: p. Konhefr st.

Čtyři kola před koncem už byl vývoj v tabulce takový, že nás nikdo nemohl předstihnout, a tak jsou na řadě tři poslední zápasy, které pro nás rozhodují už jen o tom, kolik bodů získáme a jaký náš náskok po soutěži nakonec bude. Přesto jsme se snažili soustředit na další utkání proti Hlušicím, které dokázaly stejně jako my dát druhému Starému Bydžovu pět gólů, na podzim jsme spolu remizovali a už tehdy někteří říkali, že to byl soupeř minimálně na úrovni Staráku...
Neměli jsme k dispozici Martiny Hrušku a Opolského, zato soupeřů přijelo, že se skoro nevešli do naší kabiny a rozhodně se netajili tím, že by u nás rádi vyhráli. Podle toho jejich sestava vypadala. Starý Bydžov upozornil, že na něj soupeř z Nepolis poslal čtyři hráče a áčka. Proti nám nastoupilo dokonce sedm lidí - tři obránci, dva záložníci (plus jeden střídající) a jeden z útočníků, kteří v neděli nastoupili za áčko. Aspoň jsme je Kratonožákům unavili
Začátek utkání byl přece jen náš, a když se po pěti minutách hry trefil neskutečným způsobem Lukáš Tužil, bylo ještě veseleji. Lukášova střela ze třiceti metrů šla totiž do branky způsobem břevno - země - břevno - země - síť a asi by v mnoha soutěžích aspirovala na nejhezčí gól roku . Komplikace přišla po čtvrthodině hry. Mršťa se pokusil akrobaticky zakončovat, při dopadu si pochroumal koleno a musel střídat. I tak jsme byli aktivní, Tůža se pokoušel svoji parádu zopakovat, Dan se snažil neúspěšně prostřelit vybíhajícího gólmana. Hlušičtí se ale snažili hrát taky a naše obrana měla občas co dělat, aby akce stíhala zastavovat. Je pravda, že oba gólmani moc práce neměli - naše střely mířily mimo tyče, hostující hráči si nedali finální přihrávku a tak Jarda hlavně sbíral centry nebo nepřesné nákopy dopředu. Největší šancí první půlky tak byla chyba při rozehrávce u branky Hlušic, když obránce s brankářem namazali balón Danovi, ale ten z úhlu levačkou netrefil poloopuštěnou branku .
O poločasu kdosi z našich prohlásil: "Tyhle asi neuběháme jako předchozí soupeře". Měl pravdu... Druhý poločas začali hosté aktivněji a my jsme se museli víc zaměřovat na bránění. Sice jsme se do nějakých střeleckých možností dostávali, ale přišlo vyrovnání - chyba před naším velkým vápnem znamenala ztrátu míče a přesnou střelu po zemi ze dvaceti metrů, na kterou Jarda nedosáhnul. Po gólu začali hosté ještě víc kousat, ale i kopat. Občasné řeči typu "žes mě kopnul, to Ti vrátím dvakrát" se objevovaly už v první půlce. Ale když jeden z obránců třikrát zezadu nakopnul Dana Pleskota a ten mu to po ztrátě míče vrátil, seběhlo se na našeho střelce půlka hlušických hráčů a začali mu při strkanici vysvětlovat cosi o jejich nedotknutelnosti. A tak jsme naději střelce stáhli ze hry, aby žáci známého hlušického lamače kostí Karla Průchy  svoje výhrůžky nesplnili. Sudí pan Konhefr, který už musí být považovaný za našeho oddílového rozhodčího (z šestnácti utkání nám byl delegovaný už čtyřikrát), totiž taky pojal utkání pouťově  a přestože z obou stran přišlo pár ostřejších zákroků, jedinou žlutou kartu utkání ukázal Vaškovi za to, že vstoupil do rozehrávky a obránce do něj z metru úmyslně napálil míč. Jó, to kdyby přijel rozhodčí Ditrich, který v neděli večer pískal derby Houslice - Kostomlaty, tak by se snad ani nedohrálo …
Když se namísto kopané znovu začal hrát fotbal, měli hlušičtí stále mírnou převahu a my jsme víc bránili. Chyběl pohyb, takže Jarda musel často namísto rozehry posílat dlouhý míč dopředu, kde jsme o něj zase rychle přišli. Těžkou chvíli jsme přežili čtvrt hodiny před koncem, když po rohu hostí vzniknul zmatek před naší brankou a míč ležel chvíli půlmetr před čarou, než ho náš brankář zalehnul. Naše ojedinělé útoky taky skončily bez gólového zakončení - Vašek brankáře neprohodil, pět minut před koncem Vóďa netrefil zblízka hlavičku. Zápas tak skončil remízou.

Dělba bodů je asi spravedlivá. První půlka byla ve znamení naší aktivity, je jen škoda, že z šancí jsme dali jen jediný gól. Po změně stran měli většinou navrch hlušičtí hráči a zaslouženě vyrovnali. Jinak se odehrával boj, chvílemi zbytečně nervózní, na to, že umístění v tabulce je jasné a šlo "jen" o body. Sobotní zápas znamená naši první jarní ztrátu, co se týká bodů, ale i ztrátu personální - Fík si při jednom ze soubojů pochroumal rameno, Mršťa léčí bolavé koleno. První příště nebude určitě, druhý nevíme. Takže v dalším kole, kdy půjde jen o čest a slávu (a dobrou náladu, protože nám mají ze svazu přivézt pohár za vítězství v soutěži), si zahrají i další.

Příští utkání opět hrajeme na našem hřišti - v sobotu 6. června přijede od 17,00 hodin tým Libčan. Zveme všechny naše fanoušky - je to náš poslední domácí zápas sezóny, navíc nám po jeho skončení předají zástupci svazu pohár za první místo. Zveme všechny fanoušky – postup slaví Slavoj po pětatřiceti letech, přijďte se podívat!

Celou soutěž ukončíme další týden, kdy v sobotu 13. června odehrajeme už od 14,00 hodin zápas na hřišti Nepolis.